Dokumentace polního opevnění nad obcí Výrava, listopad 2015

Těžiště i východisko aktivit zájmového kroužku Zákopy.cz je na severovýchodním Slovensku, kde se v letech 1914 a 1915 opírala východní fronta o karpatský oblouk. Během naší spolupráce s KVH Beskydy se soustředíme především na průzkum bojiště nad obcí Výrava (okres Medzilaborce), kam jsme se vypravili i v listopadu 2015.

Přípravy započaly o několik měsíců dříve. Už v roce 2014 jsme konzultovali legislativní rámec našich aktivit s PÚ v Bratislavě, pak následovalo navázání spolupráce s archeologickým oddělením Technické univerzity v Košicích. Plánovaný průzkum byl tedy ohlášen na příslušné pobočce Národního památkového ústavu a koordinován s místními archeology. Tomu odpovídalo i slovensko-české složení celého týmu. Vedle TU košice jsme tradičně spolupracovali s Klubem vojenské historie Humenné, z české strany pak se skupinou Signum Belli. Účastnící výpravy byly tedy domluveni. Vybavení potřebné pro plánovaný průzkum bojiště bylo zapůjčeno z několika archeologických institucí. Vše včetně lidí skončilo naloženo v otřískané dodávce s brzdovými kotouči v posledním tažení. Mohli jsme vyrazit.

Naše cesta vedla přes Bratislavu, kde nám přátelé ze sdružení História bez hranic zorganizovali exkurzi po komplexu rakousko-uherského opevnění na kopci Dúbravská Hlavica. Tento rozsáhlý systém na jižním okraji Malých Karpat byl budován před Velkou válkou na strategickém kopci nad Prešpurkem (Bratislavou) a mosty přes Dunaj. Exkurze se zúčastnili také naši kolegové – odborníci na geofyzikální průzkum archeologických lokalit i expert na analýzu stavebních materiálů. O možnostech spolupráce jsme po návratu exkurze diskutovali při občerstvení v místní hasičárně. S vyhlídkou dlouhé cesty dále na východ jsme se po poledni rozloučili a o několik hodin později jsme konečně dorazili na Výravu, kde nás čekalo něco na zahřátí a ubytování v budově bývalé školy. Z diskuze s kolegy vyplynul hlavní plán na následující tři dny. Prioritou bude dokumentace zahloubených objektů v sedle mezi kótami 592 a Kobyla (po konfrontaci různých mapových materiálů jsme se dohodli, že budeme používat označení ze současných turistických map).

Následující ráno nás velice překvapilo krásné počasí. Díky tomu nám náročný výstup na lokalitu zpříjemnily výhledy na osluněné hřebeny. Cesta na polygon s přístrojovým vybavením a proviantem byla zároveň testem fyzické zdatnosti, ve kterém všichni obstáli. Po příchodu na místo jsme se rozdělili na několik skupin. Hlavní část týmu zůstala na polygonu a věnovala se popisu topografie skupiny zahloubených objektů, kterou pracovně označujeme jako „štáb“. Skupina zahloubených obdélných objektů několik desítek metrů za hlavní linií jistě představovala důležitou funkční součást tohoto úseku fronty. Funkce a smysl „štábu“ snad pomůže odhalit srovnání našich dat s denními hlášeními velících důstojníku a detektorový průzkum. Objekty v blízkém okolí byly rovněž podrobně zakresleny a porovnání jejich tvaru s údaji v polních příručkách později poslouží ke zjištění jejich funkce.

Další část týmu složená z členů Signum belli se vydala zaměřovat zákopovou linii do dosud neprozkoumané části bojiště. I přes nástrahy v podobě husté vegetace a polomu se kolegům podařilo najít zákopové linie vedoucí na kótu Dielec. Na základě studia denních hlášení bylo zjištěno, že ruská armáda v tomto úseku prolomila rakousko-uherskou obranu a umístila zde horský kanón. To umožnilo ostřelování pozice rakousko-uherské armády v námi zkoumaném polygonu mezi kótami 592 a Kobyla.

Po oba dny průzkumu k nám byla karpatská příroda přívětivá a dopřála nám nádherné počasí. Prosluněný listopadový les plný padajícího listí se tak stal také příjemným místem pro odpočinek. Doba vymezená pro naše bádání ale rychle minula a nastal čas odjezdu. Cestou jsme si ještě dopřáli návštěvu nově rekonstruovaného hřbitova ve Zbojném a několik zajímavých příhod. Výsledky průzkumu budou v budoucnu zveřejněny v odborné literatuře i na těchto stránkách.