Záchranný archeologický výzkum druhoválečné osady Štrauchovna

Archeologie 20. století je v současnosti součástí subdisciplíny, která se obecně nazývá „Archeologie modernity“. Asi nejznámějším výzkumem z této oblasti v České republice je archeologický odkryv koncentračního tábora v Letech u Písku. V našich zemích se tato disciplína začala rozvíjet až po roce 2000, zatímco v západním světě jsou obdobné výzkumy součástí oboru již od 70. let. Velmi časté jsou např. výzkumy zákopů z první světové války ve Francii či pověstných amerických skládek odpadu. Krom výzkumu samotného místa, které máme oproti středověku více či méně dokumentované písemnými prameny a leckdy i fotografiemi, sledujeme i archeologizaci (pozvolný zánik) jednotlivých situací. Tyto postupy a výsledky nám potom výrazně pomáhají, podobně jako experimentální archeologie, v interpretaci řady vykopaných objektů ze středověku či pravěku a pochopení procesů jejich zániku. Výzkum Štrauchovny je jeden z výjimečných příkladů takových výzkumů.

Osada Štrauchovna byla založena v r. 1941 jako tábor pro rodiny zaměstnanců, kteří pracovali na stavbě železničního tunelu, propojujícího údolí Šlapanky a Sázavy na okraji Havlíčkova Brodu (tehdy Německého Brodu). Rodiny zaměstnanců zde bydlely až do dokončení tunelu v letech 1948–1949. Dle dostupných pramenů se jednalo o rodiny stálých specializovaných dělníků (původem snad z Itálie), jelikož na stavbě jinak pracovali námezdní dělnící z Termesiv a Herlif.

Po dokončení tunelu byly dva domy rozebrány, ve zbývajících byla výkupna léčivých rostlin a v posledním u silnice bydlela početná rodina Štrauchů, zaměstnaných na nedalekém termesivském statku. Podle nich se ujal i místní název Štrauchovna, či U Štrauchů, i když osadu obývaly i jiné rodiny (např. Lhotští).

Tábor původně tvořily čtyři montované domy, postupně doplněné množstvím drobnějších hospodářských staveb. Domy nadzemní konstrukce měly pouze lehké kamenné základy, vysypané vrstvou škváry pro lepší izolaci. Každý dům byl opatřen minimálně jedním podzemním sklípkem na potraviny, některé z nich byly v průběhu let opravovány, nebo nahrazovány novými sklípky. Dům č. 4, který vydržel až do demolice osady v 60. letech 20. století měl těchto sklípků pět. Obytné budovy doplňovalo množství drobnějších staveb. Prozatím se podařilo zdokumentovat latríny, odpadní jámu – popeliště (obsahující množství osobních předmětů, hraček, nádobí, obalového materiálu atd.), dešťovou kanalizaci včetně betonových vpustí a také studnu, která byla bezpochyby středobodem tábora. Zatím bylo získáno zcela zanedbatelné množství militárií.

Poslední zdokumentovanou situací jsou dva samostatně stojící podzemní sklepy s výdřevou podlah a stěn. Byly opatřeny vstupní šíjí, vedoucí do centrálního prostoru, odtud bylo možno vstoupit (nebo spíše vsoukat se) do jednotlivých sklípků, oddělených sypanými stěnami.

Z hlediska pramenů můžeme čerpat z pracovních poznámek a článků kolegy Pavla Rouse a z vlastivědné publikace K. Zachariáše. Podobu tábora lze alespoň obecně interpretovat díky leteckým snímkům z let 1946 až 1962 a podařilo se nám získat i několik vzácných fotografií z 50. let z pozůstalosti rodiny Štrauchů.

V průběhu letošního roku nás ještě nás čeká skrývka východní čtvrtiny obytné kolonie, při které prozkoumáme zbývající konce třech montovaných domů a východní studnu/studánku, patrnou na leteckém snímku z r. 1946.

Tip: Sborník Archeologie 19. a 20. století 

Zdroje

• Zachariáš, K. 2016: Kapitoly z historie Termesiv, Nové Město nad Metují.
• Rous, P. 1996: Terénní poznámky, osada Štrauchovna, nepublikováno.
• Rous, P. 2013: Soupis dvorů a jiných vybraných samot v okolí Havlíčkova Brodu, In: Havlíčkobrodsko 27, 54-115.
• Archiv rodiny Štrauchů
• geoportal.cuzk

Fotogalerie

Více článků

Přehled všech článků