Pokračování průzkumu polního opevnění na východním Slovensku, duben 2017

V celkovém pořadí již sedmá expedice na bojiště první světové války na Východním Slovensku byla svým rozsahem zatím naší největší akcí jak z hlediska délky pobytu, tak i z hlediska počtu navštívených lokalit. Konala se na konci dubna, přičemž jsme během čtyř dnů vyčleněných na práci navštívili čtyři (a půl) lokality. Na výpravě se kromě nás výrazně podíleli naši kolegové ze Signum belli 1914, Klubu vojenskej histórie Beskydy a Katedry teórie a dejín umenia z Technické univerzity v Košicích. V průběhu expedice jsme navázali také kontakt s maďarskými historiky ze sdružení Nagy Háború. Finančně byla akce podpořena Visegrádským fondem.

Našim prvním cílem byly pozice pražského 28. pěšího pluku nad obcí Stebnícka Huta. Na konci dubna 1915 se zde se odehrály události, které měly značnou odezvu v rakousko-uherské i české propagandě – velká část pluku českých vojáků zde padla do ruského zajeti. Pro Rakušany to byl důkaz nespolehlivosti slovanských vojáků, pro Čechy důkaz odporu vůči monarchii. Hovořilo se dokonce o zběhnutí celého pluku, jehož zbytky byly poté rozpuštěny. Naším záměrem je pomocí archeologických metod vyvrátit, či potvrdit otázku, zda došlo k aktivní obraně osmadvacátníků.

Prvotní detektorový průzkum jsme zaměřili na předpokládané pozice kulometného oddílu. Tyto pozice se nám podařilo lokalizovat díky nálezu několika rakouských nábojnic, u nichž bohužel nelze říci, zda byly vystřelené nebo ručně vysypané. Jediný nález, který může doložit bojovou akci na lokalitě, je vystřelený ruský projektil. Krátkému průzkumu jsme podrobili také pěchotní pozice nacházející se na vrchu nad kulometným postavením. Podařilo se zde identifikovat několik zahloubených krytů, krátkou zákopovou linii a několik ruských i rakouských nábojnic. Předběžný průzkum ukázal, že další zkoumání lokality může v budoucnu podstatně doplnit poznatky o okolnostech zajetí vojáků české národnosti.

Druhý den jsme věnovali průzkumu na Staviskách. Pokračovali jsme v kresebné dokumentaci rakouské zákopové linie. To nám umožnilo propojit dva již dříve dokumentované úseky, takže současná délka kresebně zdokumentované linie činí zhruba 200 metrů. Známe také polohu a tvar několika variant pěchotních krytů a spojovacích zákopů a získáváme tak detailní přehled o tomto úseku rakousko-uherských pozic. Kovové nálezy zde sestávají hlavně z hřebíků, které byly využity pro stavbu krytů.

Po průzkumu Stavisek jsme navštívili hrad ve Zborově, který měl být vystavěn nejpozději ve 14. století. Okolo poloviny 16. století byl přestavěn jako rozsáhlá renesanční pevnost s pásem tří vysokých hradeb, se sedmi mohutnými dělostřeleckými baštami a bránou s barbakánem včetně vlčí jámy a otvoru pro lití smoly či oleje do prostoru před bránou. Místy jsou ve zdivu patrné dvě různé stavební fáze s odlišným kamenem využitým na stavbu. Hrad je zajímavý i z hlediska událostí spojenými s první světovou válkou – na počátku roku 1915 zde sídlili vojáci 4. Landwehr Infanterie Regimentu z Klagenfurtu, po nichž zůstaly na nádvoří hradu patrné tři polozahloubené úkryty a také pamětní kámen z 28. dubna 1915 (takže jsme hrad navštívili přesně po 102 letech). Pak již následoval přesun do Medzilaborců s krátkou zastávkou u památníku Údolí smrti ve Svidníku.

Následujícího dne jsme v rámci spolupráce se sdružením Nagy Háború vyrazili na novou lokalitu západně od Medzilaborců. Zdejšími kopci v zimě 1914/1915 několikrát procházela frontová linie. Naším cílem bylo lokalizovat a prozkoumat ruské pozice, na které zaútočil jeden z honvédských pluků. Tyto pozice se sestávaly především z řady okopů pro jednoho střelce, částečně spojených v souvislou linii. Na lokalitě jsme našli doklady nelegálního detektoringu, ale i přesto bylo možné zaznamenat řadu důležitých informací. V okolí pozic bylo dokumentováno množství zlomků tříštivých granátů, svědčících o mohutné dělostřelecké přípravě. V předních ruských pozicích bylo zaznamenáno velké množství vystřílených nábojnic 7,62x54R, což svědčí o ruské obraně. Mimo to byl zaznamenán i nález pistolové nábojnice (patrně R-U produkce) a zbytek smaltované rakousko-uherské polní lahve. Velice zajímavým zjištěním je lokalizace linie s vystřílenými nábojnicemi ráže8x50R Mannlicher v širším pásu níže po svahu. Z tohoto prostoru pravděpodobně vedli palbu vojáci honvédského pluku, než došlo k odražení jejich útoku.

Večer proběhlo přátelské setkání s maďarskými kolegy. Prezentovali jsme jim výsledky naší dlouhodobé činnosti na Staviskách a Kobyle a ve zkratce jsme shrnuli naše zjištění z lokality „západně od Medzilaborců“. Také jsme se domlouvali na pokračování vzájemné spolupráce, neboť lokalita může v budoucnu posloužit jako dobrý příklad propojení archivního bádání a archeologického průzkumu.

Poslední den jsme měli vyhrazený pro pokračování průzkumu na Kobyle. Po obhlédnutí lokality jsme museli konstatovat, že od naší poslední výpravy se stal prostor terčem masivního detektorového nájezdu. Lokalita byla poseta desítkami nezahrabaných děr, které se táhly po hřebeni od vojenského hřbitova. Toto bezohledné a nezákonné ničení významné lokality nutně vzbuzuje potřebu otevření diskuze, zda a jakým způsobem lze památky po bojích z 20. století preventivně chránit před hledači kovů. I přes zjištěnou spoušť jsme pokračovali v systematické detektorové prospekci (a detailním zaměřování všech nálezů), která rozšířila naše poznatky o dělostřelecké přípravě před ruským útokem. Mezi nálezy poblíž několika objektů se nacházely zbytky muničních beden, což by snad mohlo ukazovat na jejich skladovací funkci.

Celá akce se až na aprílové počasí náramně vydařila. Velký dík patří Radimovi a jeho týmu ze Signum belli. Bez Radima, Jirky a Soni by výprava nemohla proběhnout tak hladce, jak proběhla. Na úplný závěr můžeme naše čtenáře nalákat na plánované krátké videodokumenty, které z této výpravy snad v blízké době nachystáme.

Fotogalerie