Stopy po explozích leteckých pum v lesním prostředí

Vzhled a charakter kráteru po letecké pumě a jeho archeologické zachycení v městské zástavbě je známo již z publikované práce Davida Merty: USAAF, archeologie a Brno (Archeologia technica 12). V tomto článku se zmíním o zachování takového reliktu v lesním prostředí.

Dochované pozůstatky kráterů leteckých pum, které zde uvádím jako příklad, se nacházejí na katastru obce Strážnice, v lesíku známem jako „Bažantnice“. Váží se k americkému náletu na Hodonín ze dne 20. listopadu 1944, při kterém s největší pravděpodobností došlo k odlehčení jednoho z amerických letounů. Ten se svého smrtonosného nákladu zbavil severovýchodně od Hodonína. Tři pumy dopadly na okraj Bažantnice, hned vedle lesní cesty nedaleko mysliveckého stavení. Vyhloubily zde mohutné krátery, jež jsou dodnes jasně patrné, každý z nich má průměr okolo 25 metrů.

V březnu 2008 zde amatérští nadšenci prováděli detektorové prospekce s cílem nalézt pozůstatky pozemních bojů. Ty zde taktéž zanechaly stopy v podobě kráterů po dělostřeleckých granátech, mají však průměr pouze asi 1 metr. Při těchto prospekcích byly objeveny také větší ocelové, evidentně výbuchem roztrhané, příruby neznámého původu s vnitřním i vnějším závitem (obr. 1). Již ve chvíli nálezu bylo jasné, že se nejedná o pozůstatky munice do pozemních zbraní ani o fragment lesnické techniky. V průběhu konzultace se sběrateli a historiky bylo zjištěno, že se s největší pravděpodobností jedná o přírubu ze zadní části americké 250lb letecké pumy. Tento předpoklad se také později potvrdil při srovnání nálezu s dochovanou leteckou pumou v německém tankovém muzeu v Munsteru (obr. 2). I v následujících letech, v nichž průzkumy pokračovaly, byly nalézány další fragmenty. Rozptýleny byly v různých vzdálenostech, od 50 do 270 m od místa výbuchu.

Dne 20. července 2014 jsme s kolegyní Luďkou Vaculíkovou provedli strohou kresebnou dokumentaci jednoho z terénních reliktů (obr. 3). Krátery jsou umístěny v těsné blízkosti vedle sebe v jedné linii a jsou orientovány ve směru SZ-JV. K dokumentaci byl vybrán kráter na JV konci této linie. Kresebně jsme zachytili terénní prohlubeň ve středu kráteru, její osa byla orientována SV-JZ (obr. 4). Z této dokumentace vyšlo najevo, že hloubka terénní deprese je okolo 1 metru. Původní kráter musel být mnohonásobně hlubší, ovšem téměř 70 let působení vegetačních a povětrnostních faktorů jej již z velké části zaneslo. Dále byla kresebně zdokumentována JV polovina stejného kráteru (obr. 5), která prozrazuje, že jeho průměr je cca 25 m. SZ polovinu bohužel nebylo možné kvůli klimatickým a vegetačním podmínkám dokumentovat. Fotografická dokumentace se zde ukázala jako nepoužitelná ze stejných důvodů jako v případě kresebné dokumentace SZ poloviny (obr. 6).

Fotogalerie

Zdroje

• Bača, V. 2014: Letecké boje na Moravou v letech 1939 – 1945 ve světle archeologických pramenů. Rkp. bakalářské práce uložené na ÚAM FF MU. Brno.
• Archiv autora.