(Re)discovering the Great War – exkurze bojištěm

Ve dnech 22.–24. května 2015 navštívil tým Zákopy.cz konferenci (Re)discovering the Great War, která nesla podtitul Multidisciplinary Research of Modern Conflicts a věnovala se především archeologickému, muzeologickému či historickému bádání o první světové válce. Místy konání byla slovinská Lublaň a Kobarid a o samotné konferenci pojednává první část reportáže zde.

Třetí den konference zahrnoval terénní exkurzi po bojištích sočské fronty a také návštěvu několika muzeí, která poutavě dokumentují zdejší pohnutou historii.

Právě údolí řeky Soči (it. Isonzo), zaříznuté do Julských Alp, představovalo po 2 roky, 5 měsíců a 4 dny hlavní překážku pro italskou armádu při její snaze o postup na jadranský přístav Terst. Italským silám pod vedením generála Cadorny se přes několikanásobnou přesilu v celkem 11 bitvách nepodařilo rozhodně překonat rakousko-uherskou obranu, které velel Svetozar Boroëvić von Bojna, jenž se v předchozím období účastnil i bojů na východní frontě v karpatských průsmycích.

Teprve ve dvanácté bitvě u Caporetta (dnešní Kobarid) se v říjnu 1917 rakousko-uherským silám za podpory německých jednotek konečně podařilo společnou ofenzivou a novými postupy prorazit italské linie a zahnat italskou armádu až o 100 km západněji na řeku Piavu. Centrální mocnosti v bojích na Soči přišly o 434 tisíc vojáků, Itálie zde ztratila 300 tisíc mužů, polovinu ze všech svých padlých za Velké války. Její celkové ztráty, včetně raněných, nemocných a zajatých, se vyšplhaly až na 870 000 vojáků (z toho 265 000 zajatých při úprku po 12. bitvě na Soči).

1. Projekt Pot Miru

Krajina podél řeky Soče je díky dlouhotrvajícím bojům ve velmi složitém horském terénu doslova protkána všemi myslitelnými terénními relikty Velké války. Již od časných poválečných let zde začaly vznikat četné pomníky, kaple, kostnice, válečné hřbitovy, soukromé sbírky, později i muzea, naučné stezky a přírodní chráněné oblasti s dochovanými zákopovými systémy. V letech 2007-2011 vznikl pod záštitou Slovinské vlády unikátní projekt Pot miru (Stezka míru), sdružující všechny tyto válečné památky v Sočském údolí od Alp až k Jaderskému moři. V rámci konference “(Re)discovering the Great War” náš tým navštívil alespoň některé z nich.

2. Tolminské muzeum

V centru městečka Tolmin se v dvoupatrové budově ze 17. století nachází regionální muzeum, které ve svých stálých expozicích mapuje archeologické, etnologické, kulturní a historické dědictví oblasti. Náš zájem vzbudila zejména končící výstava fotografií z první světové války “Váleční fotografové”. Výstavu pořádalo Velvyslanectví České republiky v Lublani a jednalo se o jedinečnou sbírku fotografií z období první světové války, pořízenou objektivem tří českých autorů: Gustava Brože, Jana Myšičky a Jendy Rajmana, vojáků rakousko-uherské armády, jejichž sbírka negativů a fotografií byla na 90 let pozapomenuta. Snímky zachycovaly život na italské i východní frontě pohledem prostých vojínů. Bohužel výstava skončila 24. května, nyní ji nahrazuje další fotografická výstava “Člověk a válka”, která potrvá až do května 2016.

3. Pohřebiště Loče

Roku 1916 vznikl v blízkosti městečka Loče hřbitov pro rakousko-uherské vojáky padlé mezi vrchy Krn a Vodil Vrh, kterých zde odpočívá přes 3300. Původně se na hřbitově nacházely také ostatky německých a italských vojáků, které však byly ve 30. letech exhumovány a přesunuty do vlastních kostnic (Tolmin, Oslavia). Svůj pomník mají na Ločském pohřebišti i na tomto bojišti padlí Slováci z několika různých praporů.

4. Německé ossarium

Nedaleko Tolminu, na soutoku řek Soči a Tolminky, vybudovalo v roce 1938 Německo kostnici pro uložení ostatků svých padlých, kteří zahynuli v této oblasti během 12. bitvy na Soči. Pomník vystavěla mnichovská stavební společnost z materiálu dopraveného přímo z Německa a symbolicky tak představuje kus jejich domoviny. Stavba se dnes nachází stranou civilizace i komunikací, uprostřed přírody. Ústřední částí pomníku je kaple rozčleněná do dvou částí. V první jsou vypsána jména vojáků na dubových deskách, ve druhé, oddělené zdobenou mříží, jsou zvěčněna formou nástěnné mozaiky.Uprostřed je hrob neznámého vojína, na nějž dopadají o jarní rovnodennosti sluneční paprsky.

Místo působí pietním dojmem. Díky stromům a architektonickému řešení je uvnitř krypty přítmí, s kterým kontrastuje světlo shora dopadající na hrob neznámého vojína a třpytivé mozaikové stěny. Zajímavostí zůstává, že po 2. světové válce zbudovala v objektu kostnice jugoslávská armáda muniční sklad a objekt byl značně poškozen…

5. Pevnost Kluže

Při zpáteční cestě přes horské průsmyky nelze minout dvě významné pevnosti, střežící zdejší dálkové trasy. První z nich, pevnost Kluže, se nachází v nadmořské výšce 532 metrů a střeží 70 metrů hlubokou rokli řeky Koritnice. Přibližně o 140 m výše se rozkládala sesterská pevnost Hermann.

První pevnost zde postavili již Benátčané v 15. století jako obranu proti Turkům, ale záhy, na začátku 16. století, se dostává do rukou Habsburkům, kteří ji do konce století přebudovali do kamenné podoby. Její důležité postavení bylo obnoveno za Napoleonských válek. Francouzi utrpěli při snaze o její dobytí těžké ztráty, ale nakonec ji získali lstí a vypálili ji. Vybudování nové důležité cesty kolem ní odůvodnilo její obnovu a stavba z roku 1881/1882 zde stojí dodnes, jen částečně přetnutá v roce 1945 rozšířením silnice. Během první světové války sehrála důležitou roli, kdy děla horní pevnosti chránila Bovecké údolí a spodní sloužila jako frontová kasárna. V současnosti je využívána jako muzeum.

6. Mengore Hill

Hlavním bodem nedělního programu byla exkurze do muzea v otevřené krajině – dochovaného opevnění R-U armády na vrchu Mengore, kde v rámci projektu Pot Miru vznikla síť naučných stezek a zastavení s informačními panely.

Vzhledem k dlouhodobým bojům o tuto část fronty si zde návštěvníci mohou prohlédnout široké spektrum terénních reliktů. Při stoupání od úpatí překonáme postupně tři linie obranných zákopů, které dodnes spojuje s vrcholem kopce kamenná dlážděná cesta, zbudovaná rakousko-uherskými ženijními jednotkami

Po několika desítkách metrů narazíme na první kaverny, vylámané přímo do skály, které nás budou provázet po zbytek cesty. Dle rozměrů a hloubky je lze rozdělit na muniční sklady, úkryty pro mužstvo, dělostřelecké pozice a pozorovatelny. Na několika místech tvoří podzemní chodby spletitou síť ústící na opačné straně kopce palebnými postaveními a v jednom případě můžeme navštívit také unikátní vertikální šachtu pro výsuvný světlomet.

Odvrácená strana kopce, tzv “Friendly side”, ukrývá ve svých členitých svazích doposud patrné relikty ubikací mužstva i důstojnického sboru, do skály vytesanou a velice dobře zachovalou cisternu na pitnou vodu a též hřbitov, na kterém byli padlí pochováváni. O podobě tohoto komplexu nám podává svědectví množství dochovaných dobových fotografií a také archeologický průzkum, který byl uskutečněn v důstojnickém sektoru.

Na vrcholu kopce, kde původně stávala dělostřelecká pozorovatelna, vévodí horským hřebenům poutní kaple sv. Panny Marie, u které můžeme vzdát úctu padlým či nerušeně pozorovat okolní scenerii.

Prohlídka kaple sv. Panny Marie představovala závěr naučné stezky komplexu Mengore Hill a také konec naší exkurze po zdejších bojištích. Třetí den konference hodnotíme jako velice povedený a doufáme, že se stane tradicí a společně se slovinskými kolegy budeme v budoucnu moci navštívit další památky ukryté v údolí řeky Soči. Pokud budete projíždět zdejší krajinou, určitě ani Vy nevynechejte návštěvu alespoň několika zastavení rozsáhlého projektu Pot Miru – rozhodně stojí za vidění.