Léta do pole okovaná IV. – rok 1917, revoluce ve válce, společnost v revoluci

Polovina září patří již tradičně mezinárodní vědecké konferenci Vojenského historického ústavu Praha. Vzhledem ke svému zaměření na léta 1914 až 1915 jsme na konferenci o roce 1917 aktivně nevystoupili. Naše účast však byla výjimečnou příležitostí dozvědět se nové informace a navázat nové kontakty.

Konference byla opět rozdělena na dva dny přednáškových panelů v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a třetí den se pořádala komentovaná prohlídka památníku na Vítkově. První večer se též konala vernisáž putovní výstavy 1917 – zlomový rok československého odboje, ovšem proti předchozím ročníkům byla z důvodů rekonstrukce Armádního muzea na Žižkově pořádána ve Dvoraně poslanecké sněmovny.

Průběh konference odpovídal osvědčenému modelu, kdy úvodní slovo přednesli ředitel VHÚ plk. Aleš Knížek, předseda PSPČR pan Jan Hamáček a v zastoupení ministra obrany Martina Stropnického paní náměstkyně Netolická. První příspěvky se zabývaly vstupem USA do války a Ruskou revolucí. Zajímavým byl exkurz na Přední východ a Britské obsazení Palestiny. Další příspěvky se pak věnovaly kulturní situaci roku 1917 v Českých zemích.

Po obědě nastal čas východní fronty, situace v revolučním Rusku a bitvy u Zborova, o které přednášel za Signum Belli náš kolega a přítel Radim Kapavík. Na úvod svého příspěvku se podivil, že na takto významné téma pro československé dějiny zazní jen dva referáty. Jednak šlo o jeho zhodnocení aktivity Jihlavského c. a k. IR 81. u Zborova a Zborovské mohyly padlých v referátu Dagmar Martínkové. Následný blok obsahoval příspěvky opět z domácí fronty a zejména se věnovaly nepokojům vzniklým ze zhoršené situace v zásobování. K tomu ještě přibyli na území českých zemí uprchlíci z Ukrajiny.

Poslední pondělní blok pak přinesl velmi zajímavé téma v podání Dr. Yarona Jeana z University of Haifa, který se věnuje zvukům války a jejich vnímání. Zvuky, které ovlivňují celé prostředí, psychiku a jsou symbolem epochy. Pro první světovou válku se tímto symbolem stal zvuk kulometné palby. Jeho příspěvek ve finálním sborníku bude jistě se svým „Wartime Soundscape“ velmi podnětným čtením a nabízí možnosti výzkumu i z archeologického pohledu. Poslední příspěvky dne se pak věnovaly ztrátám v roce 1917 a stále silnějšímu zapojování žen do válečné mašinerie na příkladu ženských pomocných pracovních sil v R-U armádě.

Druhý den zahájily výtečné přednášky z inovací ve vojenské taktice – Gerhard Artl z vídeňského Kriegsarchivu přednesl příspěvek o přejímání „Angriffsaktiky“ do Rakousko-uherských Sturmtruppen a jejich uplatňování v bitvě o horu Ortigara v Jižním Tyrolsku. Druhý příspěvek podplukovníka Stachelbecka z Bundeswehru se pak zabýval zaváděním nové taktiky elastické obrany na Západní frontě u Arrasu a zejména s jakými problémy se její autoři potýkali u myšlení důstojníků, kteří považovali ztrátu každého metru bojiště za porážku.

Následující příspěvek D. A. Ligetiho z Budapešti, o peripetiích polního maršála von Hötzendorfa v 17. roce, utkvěl v paměti hlavně zmínkou o okomentování jeho aktivit mladším důstojníkem, že „von Hötzendorf je geniálním autorem zcela neproveditelných plánů“. Neméně zajímavý byl i poslední příspěvek prvního středečního bloku, který přednesla Karolína Kalecká o stavu a názorech na R-U námořnictvo. Rakouská admiralita byla víc než čím jiným posedlá držením kroku s Itálií a byla v zajetí potřeby stejného počtu bitevních lodí. Blok před obědem pak celý patřil nešťastnému a celou válku zkoušenému údolí řeky Soči v dnešním Slovinsku. V 17. roce konečně došlo ke zlepšení situace po úspěšné ofenzivě centrálních mocností a návratu obyvatel do údolí.

Po obědě byla pozornost zaměřena na národní armády neexistujících států – první dva příspěvky Richarda Stojara a Tomáše Kykala pokrývaly téma Českých legií na Italské frontě. Další dva příspěvky polských historiků Wawera a Wesołowského pak byly o polských dobrovolnických formacích na Rakouské i Ruské straně. Devátý blok se zabýval šlechtou a jejími proměnami v Rakousku-Uhersku za Karla I. a židovskými důstojníky v carském námořnictvu. Stejně tak předposlední blok se držel jednoho tématu a tím byla úloha církve ve válečném konfliktu. Mírová iniciativa Benedikta XV., život ve farnostech a zákopová religiozita podávaly příspěvek k pohledu na stav tehdejších myslí prostých lidí.

Poslední blok konference se věnoval ruskému revolučnímu prostředí pohledem dobových vzpomínek ruských autorů a na závěr jsme byli seznámeni s problémy a požadavky Rakouského válečného muzea na získávání artefaktů z bojiště.

Tento rok se konference opět organizátorům povedla a zejména široká zahraniční účast doslova z celého světa dodávala konferenci na důležitosti. Letos tak například kromě tradičních účastníků ze Slovenska, Polska, Německa, Rakouska, Maďarska a zejména Slovinska, přibyli i účastníci z Francie a „exotických“ zemí jako USA, Austrálie či Izrael. Tuším, že poprvé se této konference účastnili vědci z různých koutů Ruska – Petrohradu, Moskvy i Čeljabinsku. Z celkem 43 příspěvků jich bylo zahraničními hosty prezentováno rovnou 23 (z toho 2 slovensky). Široký záběr poskytl možnost různých pohledů na množství aspektů, které byly s hrozivým konfliktem počátku minulého století spojené a za archeologickou sekci, i když nebyl žádný z příspěvků přímo z našeho pole působnosti, musím kvitovat, že zde bylo plno inspirujících a podnětných poznatků, využitelných i v našem bádání.