Čtyři léta do pole okovaná I

V úterý a středu 16. – 17. září 2014 proběhla v prostorách Poslanecké sněmovny v Praze konference „1914 – proměny společnosti a státu ve válce“, první z plánovaného cyklu konferencí „Čtyři léta do pole okovaná 1914–1918“. Konferenci spolupořádaly Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Ministerstvo obrany České republiky a Vojenský historický ústav Praha. V úvodních příspěvcích, které přednesli ředitel VHÚ Praha plukovník Aleš Knížek, předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a ministr obrany Martin Stropnický, bylo mimo jiné zmíněno dlouhodobé opomíjení tématu první světové války a naděje, že se v souvislosti se stoletým výročím počátku války situace obrací.

Jak název konference napovídá, většina příspěvku se týkala událostí z počátku tzv. Velké války, našly se ale také referáty obecnějšího rázu. Veškeré přednášky byly rozděleny po třech až čtyřech do jedenácti bloků; pět bloků bylo na pořadu dne v úterý, šest ve středu, přičemž lze říci, že jednotlivé bloky byly alespoň přibližně tématicky sjednocené. Konkrétně se příspěvky věnovaly velice širokému spektru otázek zejména historického rázu. Mezinárodní ráz konference měla díky pěti přednášejícím z Rakouska, dvěma z Maďarska a jednomu z Polska.

Detailněji se zabývat všemi příspěvky by bylo příliš obsáhlé, proto se více zmíníme jen o těch subjektivně zajímavějších. Z prvního dne byla jednou z nejzajímavějších přednášek „Připravenost c. a k. armády na světovou válku ve výrobě pěchotních a dělostřeleckých zbraní“, přednesená Zdeňkem Jindrou. Věnoval se v ní stavu habsburské armády před válkou, který byl opravdu špatný – například pro 3,5 mil. vojáků bylo k dispozici jen 2,5 mil. pušek a 2700 kulometů, děla byla vyráběna starou technikou z ocelobronzu apod. Ostatně, problematika rakousko-uherského dělostřelectva, Škodových závodů a zastaralé techniky výroby byla předmětem také dvou následujících příspěvků i následující, za celou konferenci snad nejživější, diskuze.

Zajímavé byly i „civilnější“ příspěvky Ivo Rejchrta o životě během války ve Dvoře Králové nad Labem či Zbyňka Sturze s podobným příspěvkem o Znojmě, pozoruhodná byla přednáška Radima Kapavíka „Obraz událostí od sarajevského atentátu po vypuknutí války v Lidových novinách“, mapující skrz novinové články život v létě 1914, přičemž redaktoři Lidových novin už přibližně dva týdny před vypuknutím války varují před celoevropskou válkou. Další příspěvky tohoto dne se mj. zabývaly národnostní problematikou v několika evropských zemích nebo pohledem Spojených států amerických na roli Habsburské monarchie v mezinárodní politice.

Druhého dne byly na pořadu referáty zaměřené konkrétněji na boje v prvním roce války. Už první příspěvek, „Počátek války v egodokumentech příslušníku pěšího pluku č. 54“ od Ondřeje Koláře, byl pro nás zajímavý také z hlediska našich výzkumů u Výravy a Stebníku – ukázal nám totiž zajímavou možnost ve zkoumaní Karpatského bojiště skrz deníky vojáků. Christian E. Reiter pak v příspěvku „Der „Verrat“ des k. u. k. Infanterieregiments Nr. 36 in der Schlacht am San im Oktober 1914″ poukázal na pravé příčiny „zrady“ českých vojáků v armádě monarchie – nemoci, špatné velení a zásobování…

Přínosný pro poznání morálky vojáků byl sociopsychologický pohled Jiřího Hutečky „Císařovy bajonety: motivace a disciplína očima českých příslušníků rakouských pluků“. Dle něj má největší vliv na morálku jednotlivce tzv. primární skupina (přibližně družstvo), která spolu tráví v zákopech nejvíce času. Pokud se rozpadne tato skupina, má to negativní vliv na fungování celého pluku – jednotlivec má totiž primární touhu přežít. Přednáškou ukazující začátek konce jízdního boje, byla „“An ignominious defeat? – The role of Hungarian cavalry during the first months of WWI“ Davida A. Ligetiho z Budapešti. Už při srpnových bojích totiž přišly porážky uherské jízdy, při kterých byly ztráty přes 50 %. Situace dospěla tak daleko, že bylo jízdě dokonce zakázáno útočit.

Dále následovaly například referáty tématicky zaměřené na zranění a zdravotnictví na počátku války, jeho změny a organizaci v zázemí monarchie a protiepidemická opatření nebo příspěvky o Češích v zahraničí, zajateckých táborech, organizaci péče o válečných hrobech za války nebo o rakousko-uherské polní poště. V posledním bloku pak, vyjma zajímavých příspěvků věnujících se knihovně Vojenského historického ústavu a rekonstrukci válečných hrobů, zazněl i náš příspěvek o metodologii archeologického výzkumu polních fortifikací, který by měl předcházet prezentaci výsledků našich výzkumů naplánovanou na příští rok.

Rovněž další příspěvky, které nebyly detailněji zmíněné, byly často velice kvalitní a plné zajímavých informací. Pozoruhodnou zkušeností, kterou umožňovaly zvolené prostory, byl simultánní překlad všech příspěvků do češtiny, angličtiny a němčiny. Přestože občas tlumočníci nestíhali, bylo to určitě lepší, než třeba nerozumět přednášejícím vůbec… Také bylo přislíbeno vydání sborníku všech odeznělých příspěvků, který, předpokládám, bude výborným odrazovým můstek v historickém bádání o dosud poměrně opomíjené, byť důležité epoše světových dějin.

Součástí konference byla i večerní návštěva výstavy „V ZÁKOPECH PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY“ v Armádním muzeu na Žižkově, která proběhla večer prvního konferenčního dne. Před prohlídkou doplnil výstavu úvodním slovem plukovník Aleš Knížek, který vyzdvihnul některé zajímavosti. Celá výstava byla koncipována ilustrativní a názornou formou. Dobře podchytila atmosféru dané doby, přičemž ukazuje spoustu zajímavých i unikátních exponátů – rozhodně stála za shlédnutí.

Po organizační stránce byla konference zvládnuta výborně. Byl pečlivě dodržován časový limit všech příspěvků i případných diskuzí, celý průběh byl bez výraznějších komplikací – snad jedinou výjimkou bylo přesunutí jedné přednášky na druhý den namísto jiné, která však snad bude k nalezení v plánovaném sborníku. Závěrem nezbývá než dodat, že konference byla velice vydařená a slibuje mnohé do dalších let.

Fotogalerie